Dosažitelnost a jiné formy faktické služební pohotovosti do 30.6.2015

Pakliže byla vojákovi do 30.6.2015 nařizována tzv. „dosažitelnost“, „hotovost“ či prostě „pohotovost“, má plný nárok na odměnu za pracovní pohotovost mimo pracoviště dle ust. § 19 tehdy platného a účinného zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně.

Názor, že se nejedná o služební pohotovost ve smyslu do 30.6.2015 platného a účinného ust. § 30 zákona o vojácích z povolání, pokud velitel v nařízení „dosažitelnosti“ vojákům neurčil místo, kde mají být po dobu dosažitelnosti přítomni nemůže obstát!

Nejvyšším správním soudem bylo jasně řečeno, že tzv. dosažitelnost musí být posuzována jako služební pohotovost.

Judikáty Nejvyššího správního soudu byla vojákům otevřena cesta ke zpětnému uplatnění jejich finančních nároků.

Věděli jste, že:

Mnoho vojáků mělo nařízenou dosažitelnost permanentně.

Není rozhodné, jak je služební pohotovost pojmenována (např. „dosažitelnost“, „Č-360“, „hotovost“, „pohotovost“ atp.), pokud jsou vojáci omezení na svých právech v době mimo výkon služby například tak, že se musí do určité doby dostavit k plnění služebních úkolů, je třeba takové omezení považovat za služební pohotovost a vojákům za ni náleží odměna.

Pojem tzv. „dosažitelností“ má svůj původ v zákoně č. 76/1959 Sb. o některých služebních poměrech vojáků, který byl nahrazen novým zákonem č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Přestože nový zákon o vojácích z povolání tento institut nepřevzal, armáda ho nikdy nepřestala používat.